Čtyňačtyřicetiletý Adaš Miauczyríski je typický frustrovaný intelektuál postsocialistické epochy. Jako mizerně placený středoškolský profesor polonista má spoustu důvodů, proč nenávidět školu a studenty. Bydlí v typickém bytě na sídlišti, které mu skýtá plno podnětů k rozčilení. Od rána se až rituálně věnuje hygienickým úkonům, které ho stejně otravují jako uklidňují. Nerad vstává. Bojí se každého nového dne, předem se děsí kontaktů s nenáviděným vnějším světem, ale i s rozvedenou manželkou a dospívajícím synem. U jídla si pouští televizi a znechuceně reaguje na šarvátky poslanců v Sejmu, které ho jako polského vlastence urážejí. Sféra vysokých ideálů ho povznáší, přízemní každodennost ubíjí. Permanentní nespokojenost si vybíjí impertinentním, až neurvalým chováním. Navykl si na samomluvu a monology, v nichž bohatě používá slovo „kurva", což výmluvně dokresluje nejen portrét, ale i hloubku mentálního propadu degradovaného intelektuála naší doby.