Dlouhý a záměrně poněkud provokativní titul patří povídkovému filmu, jenž Woody Allen natočil v roce 1972. Předmětem jeho parodie se stala osvětová příručka amerického sexuologa dr. Davida Reubena, která se v dobovém stylu konce 60. let zabývala tabuizovanými oblastmi intimního života metodou přímých otázek a odpovědí. Allen si z kolekce na první pohled všeobjasňujících kapitolek vybral pouze ty, které mu dávaly možnost k ironii, satiře a parodii. Ukrývané lidské touhy, sny, představy a úchylky jsou tu podávány v nejrůznějších podobách - jednou v hávu shakespearovské tragikomedie, jindy v parodované formě intelektuálních filmů italského režiséra Michelangela Antonioniho, anebo frankensteinovsky laděných příběhů až k nejlepší závěrečné povídce (která je pojata jako svérázné připomenutí filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea).