Jako vizuálně radikální memoár čerpá CAMERAPERSON z pozoruhodných záběrů, které natočila filmařka Kirsten Johnson, a přetváří je tak, aby osvětlil okamžiky a situace, které ji osobně ovlivnily. Výsledkem je elegantní meditace o vztahu mezi pravdou a kamerovým záběrem, když Johnson proměňuje scény, které byly na festivalových plátnech prezentovány jako jeden druh pravdy, v jiný druh příběhu – příběh o osobní cestě, řemesle a přímém lidském spojení.