Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a jeho jedinečným obyvatelům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá opět z otevřeně autobiografického pohledu. Chlapec z Rimini, pro něhož je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen „do víru velkoměsta“. V poslední části filmu se pak už jako zralý muž a filmař snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široce koncipované fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.