Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností.