Unaveni sluncem

Píše se polovina třicátých let a zasloužilý hrdina revoluce plukovník Kotov tráví zaslouženou dovolenou spolu se svou rodinou. Je to asi padesátilý muž s nezanedbatelným kouzlem osobnosti. Má pohlednou mladou ženu a šestiletou dceru Naďu. Jeho prázdniny probíhají celkem uspokojivě, je nádherné počasí a v domě vládne pohoda a blahobyt, jaký si v Rusku jistě nemohl dovolit jen tak někdo. Zásahy okolního světa narušují idylu jen zřídka, o to závažnější bývají. Jedno z takových vyrušení představuje několik tanků, které se objeví nedaleko Kotovovy dači na poli. Každý člověk s nezeleným mozkem pochopí, že dělat vojenské cvičení ve vzrostlém obilí je nesmysl, a Kotov má kromě takového mozku i docela slušnou autoritu, vojáci tedy zase odjedou a dovolená může pokračovat. A pak přijede Míťa, který si kdysi chtěl vzít za ženu nynější Marusju Kotovovou a který pracuje pro KGB.